Cinta ze Zelenče.

Každá válka přinášela lidstvu nezměrná utrpení. Jedním z nejhorších býval hlad. O tom důkladně poučena byla naše generace v první světové válce v letech 1914 – 1918.

I ve válkách napoleonských jediným a největším zájmem obyvatelstva bylo ukrývali potraviny před slídivými zraky vojska obcemi procházejícího. Tak i v Zelenči.

Francouzští vojáci vtáhli do Zelenče a prvním úkolem jejich bylo shánět potraviny. Vzali, na co přišli a zle se vedlo občanu , který zapomněl ukryti zásoby nějaké, anebo když se mu nedostalo času, aby skrýš si vyhledal. A vždy a za každých dob se našly černé duše jednotlivců zlobných a zaujatých, kteří nepříteli dovedli říci o svých bratřích okolnosti, které značně škodily.

Tak i v Zelenči našel se člověk, který ze zášti proti sousedovi vyzradil Francouzům skrýš, kde ukryl si nějaké zásoby potravin. A vojáci samozřejmě nedělali nic jiného, než že skrýš vyhledali a zásoby prostě zabavili.

Řekli však si, že když občan, který je o skrýši uvědomil, věděl o této, bude věděli i o jiných. Chytli ho proto, naléhali na něho, aby vyzradil i skrýše druhých občanů a když odmítal, ať už proto, že nevěděl či na ostatní sousedy prozradit nechtěl, položili milého občana na lavici a odměnou mu dali dvacetpět ran lískovou holí.

Šel si občan milý stěžovat konšelům a rychtářovi. Tehdejší rychtář Jan Hora *), bratr provinilého se občana, přísně a spravedlivě rozhodl a se slovy: ,,To máš za to, žes to o sousedovi vycintal “, stížnost odmítl.

*) Za toho rychtáře postavili občané siličný pískovcový kříž, nápisem: Za rychtáře Jana Hory. Náklad obce Zeleneč L.P.1817. Stojí u silnice mezi obcemi Zelenči a Svémyslicemi.

Naše Polabí ročník VIII. Číslo 8. – duben 1931

Cinta ze Zelenče: Z knížky, Jan Morávek „Divočina“ str.30. Hleď se, jdi dál, prskáš jako židovka! necintej jako cinta ze Zelenče.

Stalo se.. .

Cintov rádi volali průvodčí ve vlaku v Zelenči. Tak jednou průvodčí řekl příští stanice Cintov. Chlapi kteří jeli z práce domů (tenkrát z vlaku vystupovalo taky 40 lidí) toho průvodčího, který měl dát znamení odjezdu a stoupl na schůdky, zvedl ruku k odjezdu a když vlak se rozjížděl, tak ho z těch schůdků chlapi stáhli a vlak odejel bez něj. M.K

Když Jezdili Formani ….. M.Kubáněk.

Když nebylo ještě železnic, byly silnice jedinými tepnami, které celý český venkov spojovaly s matičkou Prahou. Proto podle cest vzkvétaly zájezdní hospody. Ještě mapy stabilního katastru ve středních Čechách z let 1836 až 1841 vyznačují tyto budovy. Dlouhý, až několikaměsíční pobyt formanů mimo domov, dával při silnicích vznikat svérázným zájezdním hospodám, které sloužily potřebám formanů, a pocestných handlířů. Pošty a dostavníky se tu na svých cestách zastavovaly. Lidé v nich nacházeli nejen občerstvení pro sebe, ale i potřebný odpočinek, napojení a nakrmení pro své koně. Protože tu zůstávali přes noc, bylo nutné, aby mohli koně ustájit a vůz bezpečně uložit a zabezpečit proti krádeži.

Začátkem 16. století vznikla stará formanská stezka, která vedla od Prahy na Hor. Počernice, přes Čertousy, dále, po táhlém hřebenu, dnešní polní cestě, kolem kapličky, která pokračuje k východu mezi poli směřuje k Nehvizdům a dál na Poděbrady. Tato formanská stezka byla nejprve pěší, a od roku 1615 jízdní. V pozdějších dobách byla přejmenována na „Císařskou“ a ještě později na „Královéhradeckou“ silnici, takový byl její směr až do roku 1814, kdy byla na státní náklad vybudována nová silnice „Poděbradská.“

Na této silnici vznikla v Jirenském katastru nová samota, zvaná „Nová Hospoda“. Dodnes zde stojí několik domků s malou alejí, ovšem již bez původního významu.

,, Nová Hospoda“

Roku 1814 stavěna byla nová silnice, nynější Poděbradská, která se od původní daleko odchýlila. V ten čas dala bývalá Jirenská vrchnost povolení, aby u nové silnice blíž k Jirnům byla postavena tzv. ,,Nová Hospoda“ č. 7. patřící k Jirnům, čímž působnost ,,Staré Hospody“ zanikla a rok 1843 rozhodl pak o celé osadě. Nová hospoda, byla to rozsáhlá, patrová budova, důkladná stavba klenutých stropů, které byla po několik desetiletí oblíbeným místem pocestných formanů i obyvatelstva domácího, neboť veškerý ruch soustředil se na silnicích. Nebylo tehdy ještě drah. Ale brzy po válce byla na rozkaz majitelů dědiců Jakuba Pasra rozbořena. Nová Hospoda ve světové válce stala se útulkem Haličským uprchlíkům hlavně z Krakova a okolí.

 Naše Polabí 10 díl 10. str.144

 

kaple_katastrOsada ,,Stará Hospoda“.

Bývalé panství Jirenské, ke kterému patřila i obec Zeleneč až do zrušení roboty roku 1848, postavilo v těchto místech na dnešní okresní silnici k Šestajovicům, kde stojí kaplička sv. Jana, roku 1780 zájezdní hospodu a přilehlé budovy, ve kterých byla pekárna a kovárna. Celkem tu bylo 6 domů, které jsou zachyceny v katastrální mapě z roku 1841. Čísly popisnými patřily pod Zeleneč.

Život zde byl v době formanské slávy velmi čilý až rozmařilý. V očích tehdejší vrchnosti byl v nemilosti, a často bylo poukazováno na to „hnízdo“ u Zelenče.

Zánikem staré silnice Královéhradecké v létech 1814 zanikl i zde poznenáhlu veškerý život a osada se stávala bezvýznamnou. Dne 25. května 1843 vznikl z neznámé příčiny požár a celá „Stará hospoda“ lehla popelem a nebyla více obnovena. Vyhořelí osadníci dostali náhradou za utrpěnou škodu od Jirenského panství stavební parcely v Nových Jirnech a Zelenči, kde si pak svým nákladem postavili nové domky.

 Jak zanikaly staré osady a vznikaly nové. J. Laušman.

Tím byla rozšířena osada Nové Jirny, která vznikla kolem r. 1800 při popisných číslech již stojících: 1. panská myslivna a 2. panská hospoda. Osada tato vznikla na půdě panského lesa, po němž dodnes zbyl název polí za osadou * V dubinách *. Osada původně byla nazvána majitelem *Unterhof*, kterýžto název lid přetvořil v posměšné jméno *Utrhov* (od Jiren odtržená). Německý název se však neujal a změněn v Nové Jirny (někdy v lidové mluvě užívá se i jméno Malé Jirny). R. 1809 měla osada celkem 9 čísel.

Naše Polabí: Ročník 10. Číslo.10. str.145 rok.1933

 

Čísla popisná 43 až 48 „Stará Hospoda“.

 

Číslo pop. 43. (dř. 29.) stará kovárna.

Rok. 1784 – Josef a Anna Ekhardovi
1835 – Anna Ekhardová, vdova
1835 – Josef a Ludmila Ekhardovi
1843 – Václav a Anna Kolaříkovi
Náhradou za shořely domek dostali stav. parcelu v N. Jirnech na postavení nového domku č. 19.

Číslo pop. 44. (dř. 29) stará pekárna.

Rok. 1780 – založená pro Jana a Josefu Koudových
1801 – Antonín a Kateřina Kučerovi
1803 – Jakub Houžvička
1823 – Václav Melichar
1824 – Vincenc a Dorota Střelečkovi
1830 – Josef a Kateřina Blažkovi
1832 – Kateřina Blažková
1841 – Jan Beránek
Náhrada v N. Jirnech: 200 čtver. sáhů pro nové čp. 20.

Číslo pop. 45. ( dř. 25) stará hospoda

Rok. 1781 – od Josefa a Barbory Langrových převzal Josef a Rosálie Lenkovi.
1793 – od Rosalie, znovu provdané Veselé, koupil Jakub Houžvička
1801 – Václav Houžvička
1804 – Václav a Anna Houžvičkovi
1804 – František a Ludmila Klučinovi
1805 – Václav a Anna Houžvičkovi
1823 – Josef a Kateřina Škopkovi

Číslo pop. 45. A.

Rok. 1834 – Josef a Getruda Škopkovi
1839 – František a Alžběta Svatoňovi

Číslo pop. 45. B.

Rok. 1828 – od Josefa a Kateřiny Škopkových koupil jednu 1/3 Václav Šťastný
1829 – Václav a Kateřina Doušovi
1831 – Kateřina Doušová
1840 – Alžběta, dcera Kateřiny Došový
Náhrada: 100 čtver. sáhů v N Jirnech pro nové čp. 21.

Číslo pop. 45. C.

Rok. 1829 – od Josefa a Kateřiny Škopkových koupil 1/3František a Kateřina Hřebíčkovi.
1830 – František a Magdaléna Pokorných
1838 – Václav Hanzlík

Číslo pop. 46, domek u staré hospody.

Rok. 1780 – postaven domek pro Václava a Kateřinu Houžvičkových
1823 – Jakub Houžvička
1823 – Václav Hitška
Náhrada: 200 čtver. sáhů v N. Jirnech pro nové čp. 24.

Číslo pop. 47, domek u staré hospody

Rok. 1780 – drželi František a Kateřina Kučerovi
1830 – Kateřina Rybáková roz. Kučerová
1842 – Helena Šuppová
Náhrada: 200 čtver. sáhů v N. Jirnech pro nové čp. 22.

Číslo pop. 48, domek u staré hospody

Rok. 1780 – založen od vrchnosti pro Václava a Ludmilu Bendlových
1799 – Matěj a Dorota Růžičkovi
1808 – Matěj a Dorota Flídrovi
1825 – Josef Flídr
1829 – Anna Karbulková
1832 – Josef a Anna Marie Havlíčkovi
1837 – Josef a Kateřina Mafkovi
Náhrada: 200 čtver. sáhů v N. Jirnech pro nové čp. 17.

Zbytky „Staré hospody“ byly nákladem vrchnosti srovnány se zemí, a nebyla více obnovena. Jedinou památku, připomínající zašlou dobu, je značně sešlá kaplička, sv. Jana o které se mluví již r. 1714. Kolem ní jsou tři stromy, 2 lípy a akát, chráněné památkovým úřadem. Obraz zmíněného světce tam již není. Sloh kapličky jest časně barokový. Prvá zmínka o kapličce se nachází již v Tereziánském katastru a na josefském mapování roku 1781.

V roce 2001 byla provedena kompletní rekonstrukce – zednické práce.

9.2. 2002 kaplička u staré hospody, byla v ranních hodinách vybouraná osobním autem, a po nárazu se celá zřítila na zem, na osobní auto, které přimáčklo k zemi. O život přišel řidič auta Z.M. ze Zelenče.

 

Kaplička sv. Jana datována 1714